Začíná pro české podnikatele zelená totalita?

Záležitost projektu retrofitu (obnovy, rekonstrukce) Elektrárny Prunéřov je již bohužel zcela zpolitizovaná. Nikdo se neptá na názor projektantů retrofitu. Na druhou stranu odpůrci ze Strany zelených a různých ekologických hnutí včetně tzv. Ekologického právního servisu, kteří jsou v oblasti konstrukce kotlů naprosto nepoznamenáni věděním, se snaží svévolným výkladem platných právních předpisů a následnou kampaní prostřednictvím médií ovlivnit rozhodování úředníků Ministerstva životního prostředí a znemožnit právo investora, tj. Skupiny ČEZ, zvolit si sám příslušnou technologii odpovídající platné legislativě. V dalším textu uvádím mnou získané argumenty proti tvrzením odpůrců retrofitu v Prunéřově.

Tvrzení: „Nejde o retrofit, tj. obnovu či rekonstrukci, ale o výstavbu nové elektrárny.“

Toto tvrzení odpůrců retrofitu je nepravdivé včetně informací náměstka ministra životního prostředí Aleše Kutáka, který uvádí, že: „V případě realizace projektu retrofitu zůstane ze staré elektrárny prakticky jen vedení vody a kanalizace.“ (citace z článku Ekolist z 27. ledna 2010)

Skutečnost: „Ve skutečnosti zůstanou zachovány budovy kotelny i strojovny včetně základů, rovněž zůstanou zachovány chladicí věže. Nejde tedy o výstavbu nové elektrárny, ale o obnovu technologie.“

V případě, že by se stavěl nový nadkritický blok, skutečně by šlo o výstavbu nové elektrárny, protože by bylo nutno odstranit budovy kotelny a strojovny včetně základů.

Nadkritické bloky se stavějí ve zcela jiné konfiguraci, než je uvažováno při retrofitu, jejich elektrický výkon je minimálně 650 MW nebo větší a jsou věžového typu.

V případě výstavby nadkritického bloku by bylo nutno zlikvidovat několik tisíc tun ocelových konstrukcí a odstranit tisíce tun betonu ze základů.

Toto vše by představovalo ekologickou zátěž, o které se nikde nemluví (odstřelování základů, bagrování, odvoz suti a to všechno za použití těžké techniky poháněné naftovými motory).

Příklad: Pro nadkritický blok Elektrárny Ledvice s elektrickým výkonem 660 MW bylo zapotřebí vytěžit 107 150 m³ zeminy, použít na stavební objekty 120 000 m³ betonu a rovněž 22 000 tun stavební oceli. Na chladicí věž se spotřebuje dalších 18 000 m³ betonu.

Tvrzení: „Nová nadkritická elektrárna v Prunéřově by mohla s uhlím z místních zdrojů dosáhnout účinnosti minimálně 42 %.“

Skutečnost: „Toto tvrzení je technicky naprosto nepodložené. Odpůrci retrofitu nejsou schopni doložit zmíněné tvrzení závazným vyjádřením žádné z firem, které projektují a dodávají nadkritické kotle. V lokalitě Prunéřov není totiž k dispozici palivo o potřebné výhřevnosti a rovněž chladící voda nemá požadovanou nízkou teplotu pro dosažení deklarované minimální účinnosti (čím vyšší výhřevnost uhlí, tím vyšší účinnost kotle, stejně tak čím chladnější chladící voda, tím vyšší účinnost celého bloku, protože se dosáhne většího vakua v kondenzátoru za turbínou, která pak zpracovává větší tlakový spád).

V Prunéřově stejně jako v Tušimicích je garantováno palivo s minimální výhřevností pouze 8,5 MJ/kg, v Ledvicích je však minimální výhřevnost 10,5 MJ/kg. Jde tedy o to, že za cenu o desítky procent převyšující navrženou variantu obnovy (retrofitu) je investor prostřednictvím mediální kampaně tlačen úředníky Ministerstva životního prostředí k tomu, aby místo obnovy elektrárny s využitím granulačních kotlů s podkritickými

parametry postavil blok s nadkritickými parametry (teplota páry 600 a více stupňů Celsia), u nějž by žádný projektant s místně dostupným palivem nebyl ochoten garantovat nejen dosažení běžné účinnosti u těchto bloků, tj. 45 až 46 %, ale dokonce ani minimální doporučované

účinnosti 42 %. To už nehovoříme o tom, že tato nesmírně nákladná investice by byla realizována u lomu, kde za 25 let narazí těžba na ekologické limity, o jejichž prolomení odmítají Strana zelených a různá ekologická hnutí vůbec diskutovat. Dokonce by chtěly prosadit jejich odepsání.

Tvrzení: „Projekt retrofitu Elektrárny Prunéřov nesplňuje požadavky platných právních předpisů.“

Skutečnost: „Žádný platný právní předpis ČR ani EU však nevyžaduje, aby investor předkládal podklady pro lternativní varianty projektu s technologiemi, které nehodlá použít, což nyní ministerstvo po společnosti ČEZ požaduje.“

Proces posuzování vlivu projektu investice na životní prostředí, tzv. EIA (Environmental Impact Assesment), slouží v zemích EU k posouzení, zda předložený projekt investice odpovídá z hlediska vlivu na životní prostředí požadavkům platných právních předpisů příslušné země nebo předpisů EU, které platí přímo ve všech členských státech

EU. V žádném případě nemá tento proces sloužit k vměšování do práv investora zvolit si takovou technologii, která mu vyhovuje a splňuje přitom požadavky platné legislativy. To by představovalo omezení svobody podnikání.

Mělo by tedy tomu tak být i v ČR. Pokud Ministerstvo životního prostředí ČR zastává názor, že projekt retrofitu Elektrárny Prunéřov nesplňuje požadavky platných právních předpisů, musí své zamítavé stanovisko jasně formulovat, tj. jmenovitě uvést, o které požadavky jde.

Investor pak má, v případě nesouhlasu se stanoviskem ministerstva, právo požádat o přezkoumání a rozhodnutí soud. Žádné ministerstvo ČR nemá totiž oprávnění provádět závazný výklad kteréhokoli zákona či jiného všeobecně platného právního předpisu.

Ministerstvo životního prostředí však požaduje před vydáním rozhodnutí o projektu retrofitu Elektrárny Prunéřov posouzení jeho souladu s platnou legislativou ČR zahraniční organizací, což snad svědčí jedině o tom, že buď nemá dostatek kompetentních odborníků pro činnost, za níž zodpovídá, nebo se účelově snaží oddálit vydání svého rozhodnutí ve lhůtě stanovené platnými právními předpisy. Přitom pro posouzení projektu retrofitu obdrželo všechny dostupné podklady Žádný platný právní předpis ČR ani EU však nevyžaduje, aby investor předkládal podklady pro alternativní varianty projektu s technologiemi, které nehodlá použít, což nyní ministerstvo po firmě ČEZ požaduje. Ať již platí kterýkoli z obou důvodů pro odsouvání termínu vydání stanoviska Ministerstva životního prostředí ČR, svědčí to o tragickém podnikatelském prostředí v Česku.

Tvrzení: „V rámci rekonstrukce Elektrárny Prunéřov nebudou uplatněny nejlepší dostupné techniky/technologie.“

Skutečnost: „Pojem nejlepší dostupné techniky/technologie, tzv. BAT (Best Available Techniques), je zaveden do české legislativy zákonem č. 435/2006 Sb. (novelizace zákona č. 76/2002 Sb.), o integrované prevenci. V tomto zákoně však pochopitelně nejsou nikde definovány hodnoty účinností pro obnovené (retrofit) a nové bloky uhelných elektráren.” Je zde pouze definován pojem „nejlepší dostupná technika/technologie“.

Detailní informace pro posuzování BAT jsou však až v referenčních dokumentech EU (Reference Document on Best Available Techniques, označované zkratkou BREF), které jsou zpracovány pro jednotlivé obory. Tyto dokumenty jsou velmi rozsáhlé a pokrývají celý průmysl. Ta část, která se zabývá aplikací nejlepších dostupných technik/technologií pro velká spalovací zažízení, kam patří i kotle uhelných elektráren, obsahuje tabulky, v nichž jsou uvedeny doporučované hodnoty účinnosti pro obnovené bloky 36 až 40 % a pro nové bloky 42 až 45 %.

Pro uhelné elektrárny jsou sice z hlediska dosažené účinnosti využití energie paliva (a tím nejnižšího množství emisí na vyrobenou kilowatthodinu elektrické energie) nejlepší dostupnou technikou bloky s nadkritickými parametry, referenční dokumenty však v žádném případě nežádají nesmyslné uplatnění této techniky ve všech případech za jakoukoli cenu. Naopak je zde uvedeno, že výběr systému, kterého se u zařízení použije, se zakládá na ekonomických, technických, místních a životní prostředí zohledňujících podmínkách, stejně jako dostupnosti paliv, požadavcích provozu, okolnostech trhu a potřebách sítě. Referenční dokumenty navíc zřetelně deklarují, že nenavrhují žádné závazné hodnoty pro povolování zařízení. Manipulace s hodnotami účinnosti bloků slouží navíc pouze k matení laiků, protože maximální hodnoty jsou dosahovány pouze při provozu na jmenovitém výkonu, což u uhelných elektráren vzhledem k jejich úloze v energetickém systému ČR nemůže být trvale dodrženo (základní zatížení pokrývají prioritně jaderné elektrárny).

Pokud kotle s podkritickými parametry jsou využívány v dané lokalitě pro dodávku tepla na vytápění a ohřev teplé vody, jako je tomu u elektrárny v Prunéřově, pak jejich celková účinnost může přesáhnout i hodnotu 42 %.

U bloků s nadkritickými parametry, které jsou konstruovány na dosažení maximální účinnosti při výrobě elektrické energie, by byl teplárenský provoz neefektivní, protože neumožňuje práci na jmenovitém výkonu z hlediska výroby elektrické energie, a proto se s ním nepočítá.

Projekt obnovy (retrofitu) Elektrárny Prunéřov s granulačními podkritickými kotli na místní hnědé uhlí splňuje všechny požadavky platných právních předpisů ČR i EU. Pokud Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že tomu tak není, musí v zamítavém stanovisku uvést konkrétní články a paragrafy těchto předpisů, které podle jeho názoru nejsou splněny, a to naprosto jasně a jednoznačně tak, aby bylo možno provést soudní přezkoumání.

Projekt obnovy (retrofitu) Elektrárny Prunéřov přináší výrazné zlepšení jak z hlediska čistoty ovzduší (splňuje nové emisní limity z hlediska SO₂, NO_X, prachu a dalších škodlivých látek, které začnou platit v budoucích letech), tak z hlediska vlivu na klimatické změny. Dojde k tomu snížením emisí CO₂ vlivem zvýšení účinnosti obnovených (retrofitovaných) bloků z 32 % na 39 %, v případě odběru tepla pro vytápění okolních měst na 42,5 % a v zimním období ještě výše, a rovněž snížením celkového elektrického výkonu po obnově ze stávajících 1 050 MW (5 × 210 MW) na 750 MW (3 × 250 MW), neboť po obnově tří bloků budou dva zbývající neobnovené bloky, které nesplní nové emisní limity, odstaveny.

Pokud se znemožní společnosti ČEZ obnova elektrárny v Prunéřově, ČEZ bude moci v rámci platného povolení provozovat staré bloky až do doby, kdy ani pomocí technických úprav a menších rekonstrukcí nebudou schopny splnit nové emisní limity.