Do rozvoje a obnovy přenosové soustavy a distribučních sítí elektrické energie v ČR musí připlout v nejbližších letech desítky a desítky miliard korun. Je to paradoxní, ale důvodem je především rozmach obnovitelných zdrojů energií (OZE), především pak větrné energetiky v západní a severní Evropě. Hovoří se o částce téměř 200 miliard korun do roku 2020.
Již v roce 2015 by měl totiž činit výkon z větrných elektráren 150 000 MW, což je důsledek rozhodnutí Rady Evropské komise z 19. února 2009 o masivní podpoře větrných elektráren v celé Evropě. Velká část vyrobené sice „čisté", lež velice nestabilní energie z větru, se doslova přelije přes území Česka.
Česká republika má bohužel jen kusé informace o plánech Německa, které prý hodlá energii vyrobenou z větru exportovat ve velkém do Rakouska pro tamní přečerpávací elektrárny a výhledově výkon navyšovat. Bez přijetí aktivních technických opatření na posílení přenosové soustavy ČR může docházet k problémům, k přetížení a výpadkům proudu. Třeba v listopadu 2008 údajně byla naše přenosová soustava na hraně svých možností. Bohužel, záměry našich sousedů, především v Německu nejsou s námi v předstihu a dostatečně konzultovány. Myslím si, že pokud s našim územím chtějí počítat, měla by se zlepšit komunikace z jejich strany.
Problém je totiž složitější, než se zdá... Doba výstavby jaderné nebo klasické elektrárny je totiž skoro stejná jako doba, kterou je potřeba na tomu odpovídající rozvoj elektrizační soustavy. Výstavba větrných parků je ale daleko rychlejší, nestihá se pak přenosová soustava přizpůsobit, postavit. Je s podivem, že toto není v rámci rozvoje OZE bráno v potaz a nejsou provázány zejména schvalovací procesy těchto zdrojů se schvalovacími procesy nových elektrických síti.
Naštěstí jsou připraveny novely energetického i stavebního zákona, podařilo se totiž prosadit pár věcí, které by měly energetické (liniové) stavby urychlit. V Německu například nova legislativa stanovuje, že v případech rozhodnutí o vedení liniové stavby nad konkrétními pozemky neexistuje odvolání u soudu. Tím zamezily léta se vlekoucím nekonečným odvolacím řízením. U nás je to rok od roku horši, situace se již vyhrocuje.
Plán na rozvoj soustavy a síti prostě musí jit ruku v ruce s plánem výstavby nového zdroje, jinak se můžeme dostat do velkých problémů. Neměli bychom ale jít cestou např. Polska, které se brání tokům nestabilních energií ze západoevropských OZE posvém. Prostě nainstalují speciální transformátory a proud do své soustavy nepustí. Pokud bychom to udělali taky, problém pouze posouváme dál, je to cesta do pekel. Investice do rozvoje české přenosové soustavy stejně mnozí chápou pouze jako provizorní řešení, pouze snižujeme možnost vzniku problémů v okamžicích nadbytku proudu. Cestu vidím spíše v zásadní změně systémů řízení lokálních a celoevropských sítí, nasazením tzv, chytrých sítí - Smart Grid.
Na problematiku přenosové soustavy logicky navazuje i oblast distribučních sítí. I zde nastává doba, kdy je potřeba přistoupit i k masivní a zásadní obnově a rozvoji distribuční soustavy. Škoda jen, že rozhodnutí o masivních investicích přichází v době, kdy naplno propukla ekonomická krize. Přístup k úvěrům bank bude zřejmě složitější, restriktivní přístup k úvěrům bude přetrvávat a bude potřeba využít pro rozvoj soustavy a sítí i finance z jiných fondů.
